Chvála COVIDu
Naše portfolio společností je rozkročeno od stavebních materiálů po vývoj léků, od robotic process automation po sdílená kola. Pandemie zacvičila s každou naší firmou jinak. Některé vystřelila do výšin, u některých se de facto nic nezměnilo a některé se snaží stáhnout pod vodu.
Často dostávám dotazy od bank, od auditorů i třeba od kamarádů a kolegů, co ten váš Bushman, asi těžký co? Co ti chudáci v DaVinci TS, vždyť cestovní ruch je úplně mrtvej? Jak to zvládaj Rekola, bez turistů? Víte co jim říkám? „Hele, ten COVID je náhodou docela fajn.“
Myslím to nadneseně. Samozřejmě mě netěší mrtví, nemocní, zničené živnosti, děti nechodící do škol, marasmus v politice i špatná nálada v ulicích. Ale z pohledu našeho businessu je COVID i takový katalyzátor, urychlovač změny.
Tak třeba Bushman naučil skalní bushmeňáky nakupovat na internetu. Když jsme do Bushmana vstupovali, tak jsme to měli v plánu, ale naši klienti jsou konzervativní, často svérázové. Za normálních okolností bychom je nakupovat v eshopu učili postupně několik let. A hele, oni se to naučili za rok. Klobouk dolu před klukama z Bushmana, jak to dokázali chlapsky podat.
DaVinci TS nabízel partnerství velkým hotelovým řetězcům více jak 3 roky. S různou úspěšností, protože jednak měli hoteliéři pořád hodně práce, jednak se nemuseli o nic snažit – hotely měli stále plné. Přišel COVID a najednou je nástroj na zvyšování obsazenosti začal zajímat. Takže pravda, bojujeme o přežití, ale jestli to přežijeme, tak bude DaVinci silnější, než kdy dříve.
Fruitisimo se soustředilo na výborné mražené nanuky do supermarketů. A ty jsou mnohem škálovatelnější, než stánky s fresh džusy.
A Rekola? Praha je již rok bez turistů, lidé sedí na homeofficech a ještě nedávno nemohli ani z okresu. A růžová kola přesto jezdí o sto šest. Proč? Protože jsme lidem vysvětlili, že mají vynechat tramvaje a metro, aby tam něco nechytli. Aby se starali o své zdraví a fyzickou kondici. A vykašlali se na auta, protože je stejně není kde parkovat. Rekolo se stalo regulérním dopravním prostředkem pro jakékoliv cesty po městě. Nejen za zábavou, ale na nákup, na pracovní schůzku nebo jen tak do Modřan a zpátky. A takhle bych mohl pokračovat.
Většina founderů našich firem našla v krizi příležitost. Pravda, občas bylo potřeba vyjít z komfortní zóny a začít dělat věci jinak. To se některým lidem nechce. Radši čekají, až se věci vrátí do starých kolejí a do té doby si stěžují na zlé okolnosti. Anebo očekávají, že je někdo zachrání. Jsem hrdý na naše foundery a na týmy v jejich firmách. V naprosté většině nečekali na záchranu zvenčí, nebrečeli. Přizpůsobili se. Takže jak říkám: Klobouk dolů!
Další články na téma