Zdeněk Hoštička, spoluzakladatel firmy Woodplastic, měl na přelomu století stavební firmu a dřevo na terasách klientů mu dělalo těžkou hlavu. Vyžadovalo velkou péči a po pár letech se stejně zničilo. Pátrání po lepším materiálu ho dovedlo ke kompozitu dřeva a plastu. V roce 2007 získal pro Česko a Slovensko zastoupení francouzského výrobce Silvadec a pět let dřevoplastová prkna dovážel.
Solidní byznys, který nakynul na 40 milionů ročně, ale brzdily dlouhé čekací doby a závislost na francouzském výrobci. Po hospodářské krizi se proto spojil s kamarádem Miroslavem Vodenkou s tím, že koupí licenci a rozjedou vlastní výrobu.
Jenže opatrné banky jim nechtěly půjčit a z patové situace jim pomohla až náhoda: společná známá je představila Ondřejovi Frycovi a ten v dřevoplastových prknech uviděl příležitost.
Nabídka na trhu mu přišla slabá – měl s tím vlastní zkušenost, když si stavěl terasu u domu. „Tehdejší dřevoplastová prkna na trhu byla ošklivá a nekvalitní,“ vzpomíná Fryc. Skeptický je i k dovozu tropického dřeva, které podle něj kvůli těžbě v deštných pralesích nemá „správnou udržitelnou auru“.
Woodplastic po jeho vstupu koupil za milion dolarů licenci od americké společnosti Strandex Corporation, kde tato dřevoplastová výroba na konci 80. let vznikla, a za dalších téměř 60 milionů se pořídilo výrobní zařízení do areálu v Bukovanech, který také prošel značnou proměnou.
V roce 2013 se tak mohla rozběhnout výroba a poslední dva roky se daří firmě v prodejích tak, že bukovanská fabrika nestačí vyrábět. A už se znovu přestavuje tak, aby do budoucna obstála v ještě větším zápřahu – vyroste tu nová hala a přidá se čtvrtá výrobní linka, aby se dodržel nastavený trend, že výrobní kapacita roste každý rok o 30 procent.
