HR
Každý úspěšný startup se dříve či později dostane do situace, kdy kapacity, znalosti a zkušenosti founderů a týmu složeného z pár nadšenců přestávají stačit, a je nutné se vydat na trh práce. A přijde překvápko.
V prvé řadě founder zjistí, že z lidí, kteří se živí určitým způsobem, je z principu 49,999% podprůměrných, a mezi krizí a konjunkturou je rozdíl jenom v tom, kolik loserů zrovna hledá práci. Ty nadprůměrné se zaměstnavatelé snaží udržet za každou cenu v jakékoliv situaci. Občas se stane, že se schopný jedinec neshodne se svým nadřízeným, má pocit, že jeho práce není adekvátně finančně ohodnocena, nebo ztratí důvěru ve směřování firmy, ve které pracuje, protože chce dělat něco, co považuje za smysluplné. Ale takový člověk zpravidla jen zatelefonuje pár známým a nemusí vystavovat svůj profil na jobs.cz a za dlouhých zimních večerů se pak rmoutit, že o něj nikdo nemá zájem.
Druhým překvapením je fakt, že na rozdíl od startupových nadšenců chodí spousta lidí do zaměstnání jenom proto, že zatím nenašli jiný legální způsob, jak si obstarat peníze na živobytí, a je potřeba je nějak motivovat, aby vůbec začali něco dělat. Protože se tak nějak stalo zvykem, že mzdu dostává zaměstnanec za to, že chodí do práce, a když v té práci náhodou něco vyprodukuje, tak by měl dostat bonus.
Specifickou otázkou jsou pak manažerské pozice, protože manažer s dlouholetými zkušenostmi, který je ochoten pracovat za startupovou mzdu, je stejný oxymoron jako nejnovější technologie, která má v České republice už alespoň 50 referenčních zákazníků. Jsou totiž jen dvě základní odrůdy zkušených manažerů: ti, co vybudovali svou firmu a prodali jí, a ti z korporací. Ti první buď podnikají dál nebo se jim už nic dělat nechce a zpravidla moc neslyší na to, aby se z nich stali gážisti, a pro ty druhé je odchod z korporátního prostředí riskantní, protože „sejde z očí, sejde z mysli“. A akciové opce, které startup nabídne, to neřeší, protože je sice lákavé stát se po úspěšném exitu dolarovým milionářem, ale unicornů v českých a moravských hvozdech moc neběhá a u většiny zkušených manažerů naráží taková lákavá vidina i na neúprosnou životní realitu, ve které každý měsíc na bankovní účet útočí hypotéka, leasing, módní rozmary manželky a děti v soukromé mateřské školce (a ten golf taky není zadarmo). A jen málokdo si může dovolit žít několik let na dluh, který by pak jednou – možná a možná také ne – splatil z výnosu z akciových opcí, a přitom by mu zbylo dost na důchod a ochranu před chudinským hrobem.
Tak co s tím? Najmeme HR manažera. Jenže i pro HR manažery platí těch proklatých 49,999% a startupová mzdová realita. Skutečně dobrých HR manažerů, kteří dokáží identifikovat a přilákat pracovní sílu z těch nadprůměrných 50,001%, je málo a jejich zaměstnavatelé je platí zlatem. Startup v lepším případě najde někoho, kdo dokáže zorganizovat za rohem v hospodě chlastací teambuilding a najmout recepční, která nepoztrácí došlou poštu. Juniorní HR seniorní pozici neobsadí. Founder na tom s tou senioritou zpravidla není o moc lépe, ale bez kvalitního týmu svých cílů nedosáhne, takže mu nezbývá než hledat, hledat a hledat. A řídit se při tom tím, co mi kdysi řekl jeden člověk, který byl mnohem moudřejší než já:
- když si myslíš, že jsi našel toho pravého kandidáta, tak ho hned najmi, protože dobrých lidí je málo, a moc s ním nesmlouvej, protože dobří lidé znají svou cenu;
- když zjistíš, že jsi udělal chybu, tak ho hned propusť a nečekej, že se třeba zlepší, protože platíš lidi za to, že pracují a ne že se to učí;
- a když zjistíš, že takovou chybu děláš moc často, tak propusť sám sebe.
My v Reflexu jsme si HR starostí v našich portfolio firmách dobře vědomi. A tak pro ně máme Marka. Marek byl podnikatel, manažer, i HR ředitel, a rozhodně to není žádné Béčko. Marek je snad náš nejvytíženější partner. Všem portfolio firmám je zdarma k dispozici na konzultace, recruiting, řešení konfliktů, osobní rozvoj, prostě vše, co s HR souvisí.
Další články na téma