Uklízet je opruz
Pamatuju si, jak mě rodiče nutili uklízet si v pokojíčku. Ztráta času, zbytečnost. Inteligent se vyzná i v bordelu. A ostatně není to ani takový bordel. Chci dělat něco kreativního a ne uklízet!
Časem mi došlo, že téhle nudné činnosti se vyhnu, když nebude co uklízet. Když každá věc má své místo a vrátím ji tam, jakmile ji nepoužívám. A tenhle jednoduchý princip funguje i na běžné činnosti. Když nebudu věci dělat polovičatě, nebudu se k nim muset za čas vracet a dodělávat je nebo dokonce předělávat.
V podnikání to platí dvojnásob. Cílem je vybudovat úspěšnou firmu, kterou chci třeba mít možnost i prodat. A kupujícímu nebude stačit, že se v nepřehledné změti procesů, vztahů a dokumentů vyznám já, bude se chtít ve všem vyznat sám. Jakékoliv nejasnosti, jakýkoliv nepořádek nebo provizoria pro něj budou argument pro snížení ceny. Uklízet pak rychle před prodejem je o nervy a některé věci ani narovnat nejdou.
Vím, kde jsou všechny smlouvy? Mám pořešené IP od kamaráda, co mi napsal ten kus kódu? Vypovídá účetnictví o pravém stavu věcí, nebo budu muset vysvětlovat, co je tam kde optimalizované? Byl rozchod s původním společníkem korektní? … Kdykoliv jsem na vážkách, jestli udělat věc pořádně nebo si krátkodobě usnadnit život, řeknu si, co mi na to řekne budoucí kupující? Vyvolá to jeho otázky? Pokud ano, tak to to raději teď udělám správně a nebudu to muset řešit potom. Protože uklízet mě fakt nebaví.
Další články na téma