Něco za něco
Pravidelně mě zaráží e-maily, které jsem si pracovně nazval “mám sen, ale pro jeho splnění nehodlám nic obětovat”.
Chodí typicky od lidí 40+, kteří mají často docela dobrou myšlenku, ale pro její dosažení nejsou ochotní ani trochu slevit ze svého životního standardu.
Přitom na to, aby svůj vysněný projekt spustili, nepotřebují ve většině případů kromě odvahy nic. Vůbec nic. V nejhorším pár set tisíc na naprogramování aplikace … a to už ve svém věku přece musí mít naspořeno.
Místo toho, aby sebrali odvahu a podstoupili trochu rizika, ale přijdou za investorem a řeknou: “Potřebuju balík peněz, abych mohl najmout tolik a tolik lidí, abych se stal bohatý a mohl žít život, o jakém sním. Už nechci být kolečko v korporaci! Ale samozřejmě, taky potřebuju výplatu, protože musím platit účty. Teď pracuji za 150 tisíc měsíčně. Ale jsem ochoten jít na pouhých 120 tisíc!”
Tihle lidé mají většinou perfektní prezentaci, což se v korporacích, kde teď pracují a které je tak nebaví (jak všichni do jednoho říkají), skvěle naučili. V podstatě mají pocit, že my jsme tady od toho, abychom jim ty peníze dali. A často se ještě cítí uražení, když je odmítneme, protože je přece nefér, že někdo jiný od nás peníze dostal.
Nakonec bych ale řekl, že i za tuhle součást své práce jsem rád. Aspoň si díky ní více vážím všech těch, kteří chtějí vybudovat něco skvělého, co zlepší život spoustě lidí, a moc dobře vědí, jaké oběti to s sebou přinese. A jsou ochotní je nést. Obětovat všechen volný čas, investovat spoustu energie a snášet riziko, které s sebou podnikání nese. Takové u nás vítáme s otevřenou náručí.
Další články na téma